Česká společnost se poněkud zabrzdila v cyklické chybě výkladu pojmů. Nelze bohužel nikterak vyloučit, že se posléze z cyklické chyby stane smyčka, která se bude pomalinku stahovat. Vize provedená v nečernějších barvách je smutným obrazem politika řečnícího u houpající se mrtvoly české společnosti.

Také máte pocit, že někdy informace přestávají dávat smysl? Podle původního věštby svatého proroka Romana, mělo město ve stínu Ještědu dojít v roce 2009 slávy, jež se hvězd dotýká. Ve svém mystickém transu v hotelových kavárnách prorok popisoval vize, kdy lidé tisíci řečí a národů zaplní město známé jako Liberec, obchodníci zažijí zisky, které s jinou akcí nesnesou srovnání a fronta těch, kdo budou do chudého města v horách v onen zimní čas přinášet vzácné dary, kadidlo, myrhu a hlavně tuny zlata, nebude brát konce.

Je tomu jen pár dní, co jsme tak s kamarádem vzpomínali na všechny slavné prohrané bitvy, útěky z kolbišť a další životní pády.Ne, to není kamarád Mirek... Shodli jsme se, že se nám na tom světě pěkně žije. Po každém tom pádu máme jedinečnou možnost vychutnat si pocit povstání z popela. Moc pěkný večer to byl.

Mnoho Liberečanů ani netuší, co je to Opičák. „To jako ten pavilon v zoo?“ zeptal se mě nedávno jeden známý. „Vlastně ano,“ odvětil jsem. Nenašel jsem v sobě chuť vysvětlovat, čím že může být zajímavý onen malý kousek lesa, který se rozhodl s anglickým klidem ignorovat dobu i lidi.
Je to zvláštní místo. Pamatuji si jej z dětství. Snad proto, že nám rodiče vždy kladli na srdce, ať si hlavně nechodíme hrát do Opičáku, stal se tento bohem zapomenutý kousek lesa v Růžodole nejčastějším cílem výprav celé naší party.

"...S politováním Vám oznamujeme, že Váš blízký příbuzný včera v 21.16 zemřel.
Dostavte se, prosím, na oddělení léčebny dlouhodobě nemocných, kde k vyřešení nutných formálních záležitostí. Zároveň Vám jako nejbližšímu příbuznému předáme osobní věci a obleční po zesnulém..."

Zřejmě by bylo vhodné vysvětlit, co to, že ačkoliv na blog píšu často, vznikla tak dlouhá prodleva. Vysvětlení je prosté. Končím (Nikoliv na blogu). Nyní se s vydavatelstvím domlouváme, jestli budu i nadále administrátorem tohoto blogu. Domnívám se, že k rozumnému konsenzu jistě dojdeme. Proč končím? To naleznete v mém příspěvku.

Hřeben Ještědu ochránil na začátku i na konci války lidi z Podještědí před násilným odsunem. Staré české rody Slukovi, Pavlů, Mužákovi a další zde žijí od nepaměti. Jejich kořeny jsou stejně pevně zapuštěny do země na úpatí Ještědu, jako kořeny Tisícileté lípy, která se pne v obci Kotel. Josef Jadrný je jedním z mnoha lidí, kteří se ve vrcholném produktivním věku rozhodli, vybudovat klidné zázemí právě v této části země. Je to právě on, kdo již mnoho měsíců otevřeně varuje, že kořeny lípy, které je podle odborníků ve skutečnosti přibližně 950 let, stejně i linie podještědských rodů, mohou být již brzy zpřetrhány.

Kapské Město, JAR/ Oficiality, prohlášení, stanoviska, rozhodnutí či prezentace, to je jeden pohled na kongres mezinárodní lyžařské federace FIS. V pozadí však stály oslavy i slzy, a Afrika. Za rovníkem, v nejkrásnějším městě jižní Afriky, se sešli lidé, kteří jsou vždy nerozlučně spojeni se sněhem.

Drahé bloggerky, drazí bloggeři,
má dovolená přechází z fáze nudy (vyřizování korespondence, odepisování na pár stovek e-mailů, atd., atp.) do fáze, kterou bych nazval "zpravodajské zpestření reportérovi dovolené".
Co to znamená? Že již za pár hodin budu sedět v letadle směr Kapské město. Takže se může stát následující: Na mém blogu budete mít k dispozici on-line reportáž z Kapského města a mezinárodního kongresu FIS NEBO nebude na hotelu a v presscentru fungovat internet či temnější nepokoje přerostou ve válku.
Každopádně pro lepší náladu připojuji zajímavé (nikoliv mé) video jako mé připojení k nepokojům za Prahu kulturní.

Netajím se tím, že jsem zastánce euthanasie. Myslím si, že člověk, který dospěl k rozhodnutí, že každý den na tomto světě je pro něj jen další bolestí, v okamžiku, kdy jej nejspíše jen týdny dělí od náruče smrti, má právo jít smrti vstříc. Hodně se nyní angažuji ve snaze pomoci vybudovat v Libereckém kraji hospic. Jen dva kraje v celé ČR hospic nemají. Liberecký je jeden z nich. Myslím, že reportáž, za kterou jsem vyrazil do Litoměřic poněkud rozšířila mé obzory.

Řešil jsem nedávno v diskuzi s jedním kamarádem, jaký je vlastně vývoj žurnalistiky v Čechách. Podle očekávání nebyla naše diskuze nikterak pozitivního duchu. Tento kamarád je velice zajímavý člověk. Sám je doktorem přírodních věd. Je to člověk velice vzdělaný a v kontrastu s jeho přehledem vyzní skutečnost, že léta pracovat pro jeden bulvární deník. Navzdory lukrativní mzdě toto zaměstnání po mnoha letech opustil, kdy již dál nemohl vnitřně akceptovat požadavky svého zaměstnavatele.

Takže Vašemu klientovi je šoufl? Jenom dnes, nebo i zítra? Neudělá se mu o něco lépe po skončení tohoto stání? Vy jako advokát jste zapomněl, že nemoc omlouvá lékař? Tomu mám věřit? Už jste se byli někdy podívat u soudu? Ne? Tak raději zahoďte všechny iluze a přečtěte si tuto reportáž :-)

Nevím, co ten podzimní den po mě vlastně chtěl. Nerozumím těm hrám, kdy mrtvé listy osiřelých stromů tančí svůj poslední tanec kolem nohou mých. Chvíli pobaven jsem stál a sledoval ten rej barev, které jak poslední výkřik svobody ve větru se zlehka odehrál, aniž by myslel na čas, kdy vítr ustane.

Představte si jeden velký telefonní seznam. Jsou v něm miliony různých záznamů a vy se v nich musíte nějak vyznat. Jenže tento telefonní seznam obsahuje také mnoho chybných informací, zastaralých či z nějakého důvodu záměrně matoucích.